The Artist’s Way and Myself / Umělcova cesta a já

Having decided I am going to share the process of the Artist’s Way with others and contribute my experience, in this post I would thus like to outline how exactly the program has helped me become aware of and remove the blocks to my creativity. 

Jelikož jsem se rozhodla, že svůj proces Umělcovy Cesty budu od června do srpna sdílet s ostatními v roli průvodkyně, chci v tomto postu nastínit, v čem přesně mi program pomohl si uvědomit a překonat tvůrčí bloky v mém životě (a že jich bylo…).

For those who do not know the book – it consists of 12 chapters and contains two main unblocking tools as well as exercises. 

Pro ty, co neznají knihu Julie Cameron – skládá se ze 12 kapitol (každá kapitola na jeden týden) a obsahuje dva hlavní nástroje na odblokování stejně jako různá cvičení.

The two tools are the Morning Pages and the Artist’s Date. Personally I have found it lot easier to write the morning pages than stick with the Artist’s date. I have come to realize, that the exercises I resist the most I need the most.

Oněmi dvěma hlavními nástroji jsou Ranní stránky a Umělcovo Rande. Osobně pro mne bylo daleko snazší psát si ranní stránky než chodit na umělcovo rande. Uvědomila jsem si také, že ta cvičení, kterým se nejvíc bráním, nejvíc potřebuju.

A form of free writing, almost a meditation in writing, The Morning pages have helped me to download what was on my mind and sort out my thoughts before the day began, sort out my thoughts, set priorities, deal with all the little or big grievances, troubles and worries. It usually was a great relief to download them. Seeing them on paper often made them seem more manageable. Also ideas emerge out of the unconscious mind, ideas and thoughts you never knew you had. This is the way my first butterfly installation came about – it was born through morning pages.

Ranní stránky jsou vlastně formou volného psaní, téměř jako psaná meditace. Pomohly mi vždy “stáhnout” to, co mi leželo na mysli ještě předtím než den začal, urovnat si myšlenky a stanovit si priority, vyrovnat se s malými i většími problémy, strachy a obavami. Většinou to byla velká úleva, moci je takhle “dowloadovat”. Když jsem je viděla na papíře, často se pak zdály být mnohem zvládnutelnější.Také se děje to, že vám chodí myšlenky z nevědomí, myšlenky a nápady, o kterých jste ani nevěděli, že je máte. Takto vznikla moje první motýlí instalace – narodila se z ranních stránek.

cropped-cropped-img_46071.jpg

 

Butterflies, 2012

The Artist’s Way, a trip out of the comfort zone proved lot more difficult. I often felt I do not deserve this me-time and tried to avoid it. However when I did do it – I came out with major breakthroughs in unexpected locales, like that time I went to the zoo and sketched bears lying around, something I had not done in years or climbed a wall of a dilapidating building and took great photos of a dying house, one image becoming a lead onto a photographic and therapeutic workshop I later did with adults. Oh, and it got exhibited in Croatia as a part of an InSEA event. 

Umělcovo rande, výlet z komfortní zóny se ukázal být daleko náročnějším, tedy pro mne. Často jsem si připadala, že si tento čas pro sebe nezasloužím a snažila jsem se mu vyhnout. Nicméně, když jsem se už vypravila – dostavily se zásadní průlomy v nečekaných kulisách: jako třeba tehdy, když jsem šla do zoo a skicovala ležící medvědy, něco (skicování), k čemu jsem se nedostala a vlastně ani nedovážila od základní školy. Nebo když jsme přelezla zeď u rozpadající se budovy a nafotila skvělé fotografie umírajícího domu. Jedna z těchto fotografií se pak stala základem fotografického a arteterapeutického workshopu, který jsem vedla.Jo, a taky bych málem zapomněla, že byla vystavena v Chorvatsku při příležistosti konference InSEA (Mezinárodní společnost pro vzdělávání uměním).

CZ Ellis I Hommage to Rothko 1

Hommage to Mark Rothko, 2010

Each week is focused on a different aspect of healing your creative soul. Slowly slowly catch a monkey. It felt like going on a spiral upwards and at the same time deeper into yourself. 

Každý týden je zaměřen na jiný aspekt uzdravování vaší tvůrčí duše. Pomalu, ale jistě. Cítila jsme, že jdu po spirále nahoru, témata se opakovala a prohlubovala. Nahoru a přitom hlouběji do sebe sama.

At the same time I felt surges of energy and enthusiasm…and inspiration. Followed by periods of pain and despair for having lost so much time already. However most of the time the former feelings prevailed. One thing the book really brings home is that it is never too late. Never too late to start…taking your creativity seriously. As it is your way to healing your life and connecting to something higher. I call this God. And there probably is nothing more than to have this connection and experience is daily. For me anyway.

Zároveň jsem často pociťovala návaly energie a nadšení…a inspirace. Ty se střídaly s obdobími bolesti a zoufalství za to, že jsem už “ztratila” tolik času. Nicméně většinou ty první pocity převažovaly. Jedna z věcí, které totiž tento program opravdu umí je vám dokázat a ukázat, že nikdy není pozdě na to…abyste svou tvořivost začali brát vážně. Protože ona je cestou k uzdravení vašeho života a spojení s něčím vyšším. Pro mne je to Bůh. A pravděpodobně není nic nad to než mít toto napojení a denně jej zakoušet. Tedy, pro mne.

How do you see this? What attracts you to this program/group? What on the other hand worries you?

Jak to vidíte vy? Co vás k této skupině/programu přitahuje? Z čeho naopak máte obavy?

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s